Pratchett Terry

Již desátá dvojkniha Terryho Pratchetta ze Zeměplochy. Pořadí je přizpůsobeno tomu, jak knihy vyšly za sebou v angličtině.
Titul je opět doplněn ilustracemi Paula Kidbyho.

Otec prasátek
Nadešel předvečer Svátku prasečí hlídky. * Je nápadný klid. * Sněhu je dost, červenek celá hejna, ozdobený stromeček za každým oknem. Je však absolutní nedostatek velkého tlustého muže v červenobílém oblečení, který doručuje hračky... * Ten zmizel. Dětská vychovatelka Zuzana ho musí najít nejpozději do rána, jinak nejen, že nikdo nedostane dárky, ale nevyjde slunce. A naneštěstí jsou jejími jedinými pomocníky havran s oční vadou, krysí Smrť a bůh kocoviny. * A co je ještě horší, někdo leze komínem. Není to bába. Tentokrát má místo kosy pytel, ale je na něm něco smrtelně povědomého. * HO. HO. HO. * Šíří se podivné zvěsti. * A jestli se vám navíc kýve nějaký zub, buďte opatrní...

Nohy z jílu
Kdo vraždí neškodné starce? Kdo se pokouší otrávit Patricije? V době, kdy podzimní mlhy sevřou město Ankh-Morpork do svých spárů, připadne Městské stráži nelehký úkol vystopovat neviditelného vraha. Možná, že něco vědí golemové, ale tihle vážní tvorové z hlíny, kteří pracují celé dny a noci a nikdy nikomu nezpůsobili ani ty nejmenší potíže, najednou začnou páchat sebevraždy. Ne že by Hlídka neměla dost svých vlastních problémů. Tak jsou tady například potíže s vlkodlačicí, která trpí pre-úplňkovou tenzí, desátníkem Nóblhóchem, jehož posedne noblesa a kamarádíčkuje se s hóch společností, a pak ten trpasličí nováček. Něco s ním není v pořádku. Je na něm každopádně něco divného. Když nic jiného, tak jeho náušnice a oční stíny. Komu se dá důvěřovat, když jsou ulice plné lidí, stíny plné spiklenců a všechny stopy ukazují špatným směrem? Vrchní velitel Hlídky sir Samuel Elánius zjistí, že pravda se vůbec nemusí ukrývat v pochmurných a temných ulicích nočního města.